hadi od a do z

Zrak-

Někteří hadi špatně vidí. Nejčastěji se tento špatný zrek projevuje u čeledi Leptotyphlopidae, Anomalepidae a Typhlopidae. U ostatních hadů rozlišujeme tři typy zorniček:

               1. kruhová zornička

               2.vertikální zornička

               3.horizontální zornička

Hadi s kruhovou zorničkou loví ve dne, hadi s vertikální zorničkou zase loví v noci. Horizontální zorničkou se mohou pochlubit zejména stromoví hadi. Díky ní mají výborné binokulární vidění, což umožňuje přesný odhad vzdálenosti mezi dvěma větvemi. Hadi s kruhovou zorničkou vidí výborně. Avšak hybnou kořist (např: člověk) zřídka zachití. Kruhovou zorničku mají všichni vodní hadi a užovky ze S.Ameriky, Evropy a Asie. Vertikální zorničku zase mají noční druhy. To jsou například zmijovití a hroznýšovití. Tyto 2 druhy jsou typickými majiteli těchto zorniček. Horizontální zorničku má jen málo hadů. Najdeme ji u osmi asijských bičovek rodu Ahateulla a u dvou afrických liánovců rodu Thelotornis. To máme jen 10 druhů hadů na světě. Což je docela dost málo.

kruhová zornička

vertikální zornička

horizontální zornička

Čich-

Jako ostatní obratlovci mají hadi také nozdry propojené s čichovým lalokem mozku prostřednictvím čichové sliznice. Dále mají také Jacobsonové orgán. Ten je tvořen dvěma jamkami na horním patře, kam zasahuje rozeklaný hadí jazyk, spíše jen jeho špička. Had rychlým kmitáním jazyka sebere molekuli pachu a vnese je do Jacobsonova orgánu. V něm jsou pachy analizovány a výsledné informace vhání do mozku. Díky tomuto orgánu hadi mohou vystopovat a vyhledat kořist. Když se tento orgán spojí ještě s tepločivými jamkami a zrakem, stává se z hada nejobávanější predátor, který se téměř nikdy nezmílí a zaútočí s nebývalou přesností.

Sluch-

Hadi sice mají vnější ucho, ale ještě se jim zachovali pozůstatky třmínku. To je malá kůstka, která přenáší vybrace do vnitřního ucha. Aby had mohl tyto vybrace zachytit musí položit lebku na zem a přes čelistní kosti, třmínek, čtvercovou kost až do vnitřního ucha. Díky takovému systému drobních kostí v lebce had slyší kroky nebo dusod nepřítele. Hadí sluch vnímá jen otřesy půdy, nebo jiné nízkofrekvenční zvuky, které se přenášejí vzduchem.

Tepločivé jamky-

O tento orgán se může pochlubit každý had. Ale třeba mezi čeledí hroznýšovití, zmijovití a krajtovití najdeme nepatrné rozdíly umístění jamek. Hroznýši mají jeden řádek tepločivých jamek pod šupinama, které lemují jejich tlamu.Chřestýši třeba mají tepločivé jamky mezi očima a nozdrama. Díky tepločivým jamkám tito hadi vnímají i nepatrnou změnu teploty. Jamky jsou totiž složeny z velkého množství termoreceptorů, které jsou propojeny s mozkem. Udává se, že had rozpozná i změnu teploty jen o 0,1ºC. Byl proveden pokus: jeden slepý chřestýš zaútočil na kořist z 98%. Jestlyže mu byly zakryty tepločivé jamky zaútočil jen z 27%.

tepločivé jamky krajty kobercové

tepločivé jamky chřestýšovce

tepločivé jamky chřestýše taxaského

ostatní smysly-

Mnoho hadů má na šupinách drobné hrbolky či jamky viditelné i pouhým okem. Hrbolky jsou běžnější a zdá se, že je mají na šupinách všechny druhy hadů, přestože u některých jsou jen velmi řídce roztroušené na několika místech těla. Ačkoliv je jich přsnou funkci neznáme, nejvíc ze všeho připomínají nějaký senzorický orgán, protože pod nimi vždy najdeme bohatou spleť nervových zakončení. Mohou být například citlivé na dotyk, neboť jsou mnohem početnější na spodní straně těla, která přichází do styku s půdou, po níž se had plazí. Jamky nemají všechny druhy hadů. Pokud je mají, jsou nejpočetnější na hlavě, ale objeveny byly i na hřbetních šupinách, kde se vyskytují v párech na špičce každé šupiny. Tyto jamky by mohly být světločivé, s jejivh pomocí had možná poznává, zda už je celý v úkrytu, nebo má jěště část těla venku. Jiná možnost je, že jamky mají svůj význam při chemické komunikaci. O tomto způsobu hadí komunikace se dosud ví velmi málo, ale je pravděpodobná, že každý had je schopen vnímat přítomnost jiného příslušníka svého druhu (případně i jiného druhu) díky jeho specifickému pachu. To jim nepochybně pomáhá při hledání partnera v době páření, při sledování stop, nebo hledání hromadných zimovišť.    

Jacobsův orgán-

Rozeklaným jazykem hadi nabírají neviditelné částečky pachů ze vzduchu. Zatažením jazyka je přenášejí k Jacobsonovu orgánu, jehož buňky a nervová zakončení vedou k mozku, a pach vyhodnotí. Had je tak schopen vnímat živočicha aniž, by ho viděl.